elbel2
Mgr. Petr Elbel, Ph.D.

Štúdium, prax či pracovný pomer v zahraničí so sebou nepochybne prináša veľa výhod. Aj napriek tomu, že tieto slová potvrdzujú študenti aj vyučujúci, sa na odboroch histórie, pomocných vied historických a archivníctva nedarí napĺňať kapacitu pobytov. Nie je medzi študentami dostatočný záujem? Sú študenti historických odborov menej zvedaví či im chýba odvaha vycestovať? Rozhovor s Mgr. Petrom Elbelom, Ph.D. Vás určite motivuje minimálne o pobyte                                                                                         v zahraničí uvažovať.

Aký bol Váš pobyt v zahraničí?

Mgr. Petr Elbel, Ph.D.:  Moje působení ve Vídni nebylo klasickým zahraničním pobytem, spíš dlouhodobým působením v blízkém zahraničí, kam jsem z Brna pravidelně dojížděl. Na úplném začátku, v roce 2003, jsem byl ve Vídni na dvouměsíční stáži v rámci programu Aktion, což byla badatelská stáž, která souvisela s tématem mé dizertace. Současně s tím jsem byl mým učitelem, tehdy ještě odborným asistentem Martinem Wihodou z Historického ústavu, doporučen jako potenciální osoba, která by mohla participovat na výzkumném projektu regestů císaře Zikmunda na Rakouské akademii věd. Ten projekt připravoval doktor Karel Hruza, který byl v té době vedoucím pracoviště Regesta Imperii při Rakouské akademii věd. Seznámil jsem se tedy během mé stáže ve Vídni osobně s doktorem Hruzou a on si mě skutečně vybral, takže jsem se už podílel na přípravě žádosti o grant, na jehož základě se potom tento výzkumný projekt realizoval. Ten grantový projekt byl v červnu 2004 schválen, a tak jsem začal od 1. listopadu 2004 pracovat na Rakouské akademii věd.

Aké boli ciele tohto projektu?

Mgr. Petr Elbel, Ph.D.: Prvotním účelem bylo dopracovat jen jakési dodatky k staré edici regestů císaře Zikmunda, kterou zpracoval na konci 19. století Wilhelm Altmann. Zaprvé jsme chtěli sestavit překlady regestů z maďarštiny z maďarské edice Zsigmondkori oklevéltár. Druhým úkolem bylo sestavit dodatky Altmannovy edice pro české země a regestovat takové listiny z českých archivů a knihoven, které Altmann neznal. Při přípravě  grantové žádosti jsme narychlo našli takových listin asi 120. Během práce na grantu se ale zjistilo, že Almannovi uniklo zřejmě až 50% listinného materiálu z českých zemí. Dospěli jsme tedy k závěru, že asi nejsmysluplnější bude Altmanna pro České země zcela přepracovat a došlo to až tak daleko, že jsme pojali plán přepracovat Altmannovu edici jako takovou. Nyní tedy existuje v rámci Regest Imperii ambiciózní plán nového zpracování celého 11. svazku , což je plán na několik desetiletí a samozřejmě je otázkou, do jaké míry se jej podaří realizovat, což je otázka především finanční. Ještě musím doplnit, že zatímco Altmann zpracoval záhlavní regesty, my zpracováváme regesty náhradní s poměrně rozsáhlým aparátem.

Pracoval ste vo Viedni aj na iných projektoch?

Mgr. Petr Elbel, Ph.D.: Ano, mé působení ve Vídni začalo na zmíněném výzkumném projektu, který probíhal od listopadu 2004 do října 2008. V té době jsme už měli schválený navazující projekt a v tom jsem pak pracoval od listopadu 2008 do října 2010, čím jsem vyčerpal 6 let, které člověk mohl v té době pracovat jako řadový zaměstnanec na daném typu projektů. Proto jsem musel projekt opustit a místo mne do něj vstoupila další absolventka a zároveň i doktorandka Ústavu pomocných věd historických FF MU, Mgr. Anna Jagošová, která působí na vídeňském ústavu dodnes.

Aký bol výstup Vášho šesťročného úsilia?

Mgr. Petr Elbel, Ph.D.: Výstupem těch prvních šesti let v Rakousku byl první svazek regestové edice obsahující regesty listin a listů Zikmunda Lucemburského z archivů a knihoven na Moravě a v českém Slezsku, a nějaké doprovodné články a studie.

elbel1

Na čom ste pracovali po dokončení tohto projektu?

Mgr. Petr Elbel, Ph.D.: Já jsem tehdy řešil existenční otázku, co dál, takže jsem si podal dva grantové projekty v Rakousku i v České republice a bohudík jsem je pak dostal oba. Ten český projekt byl pokračováním toho, co jsem dělal v Rakousku, čili regestové edice Zikmundových listin z archivů a knihoven České republiky, což se nakonec ukázalo jako značně ambiciózní úkol. Český projekt začal od 1. ledna 2011 běžet na Historickém ústavu FF MU a od května 2014 byl spolu se mnou přesunut na Ústav pomocných věd historických a archivnictví.[b] 

Ten druhý projekt byl napůl edičním a napůl historickým projektem a týkal se vlády Albrechta II., čili Zikmundova zetě, v českých zemích. Účelem bylo provést výzkum Albrechtových listin v českých a moravských archivech, a pak zpracovat regesty a odborné studie, v ideálním případě monografii o Albrechtově české a moravské vládě.

Tieto projekty ďalej bežia a participujete na nich?

Mgr. Petr Elbel, Ph.D.: Oba tyto projekty teď ještě běží, ten český do konce roku 2014 a ten rakouský až do dubna 2016. Já jsem teď stále na maličkém úvazku zaměstnán i na Rakouské akademii věd, takže jeden den v týdnu dojíždím do Vídně, kde řeším záležitosti spojené s rakouským projektem. Dá se tedy říct, že v Rakousku více či méně intenzivně působím již téměř deset let, a zřejmě ještě rok a půl tam, už jen v tom velmi skromném rozsahu, působit budu.

Keby ste mali porovnať prácu vo Viedni a tu Brne, v čom je rozdiel?

Mgr. Petr Elbel, Ph.D.: To se těžko srovnává, protože ve Vídni jsem pracoval resp. pracuji na Akademii věd, na Ústavu pro studium středověku [Institut für Mittelalterforschung], pracoviště Regesta Imperii. Pracovat na takové instituci je ze své podstaty něco jiného, než pracovat na univerzitě, protože člověk neučí, a řekl bych, že i administrativní zátěž je na akademii věd poněkud menší než na univerzitě, a to zřejmě i ve srovnání s rakouskými univerzitami.

Všeobecnou věcí je pak smysl Rakušanů pro dlouhodobé plánování a jasnou koncepcí. To znamená, že každý rok probíhá – třeba konkrétně u Regest Imperii – zasedáni pracovní skupiny, na které přijedou zástupci  partnerských pracovišť Regest Imperii v Rakousku a Německu. Řeší se poměrně detailně postup prací za předchozí rok, každý musí předložit zprávu o pracích, které vykonal, jak postupuje dál a jaké má plány na příští rok. Pak se o tom postupu prací diskutuje a pracovník je podroben kritice stran kolegů.

Vaše práce je tedy pod neustálým drobnohledem, a to nejen kolegů z Rakouské akademie věd, ale i spřízněných profesorů z Vídeňské univerzity a zahraničních partnerů, a tím je obvykle zajištěno, že práce v celku kontinuálně postupuje dopředu. Tato koncepčnost a přesné plánování, a pak kontrola, jak se daří plán dodržet – to je kladem rakouských a rozhodně i německých vědeckých institucí.

Inšpirujete sa ako vedúci ústavu pomocných vied historických a archivnictví u rakúskych a nemeckých kolegov, plánujete nejaké zmeny?

Mgr. Petr Elbel, Ph.D.: Tak určitě, pokud jde o organizaci vědecké práce na ústavu. Studium a vydávání pramenů na Rakouské akademii věd je členěno na pracovní skupiny, a to bych chtěl zavést i zde, na Ústavu pomocných věd historických a archivnictví. Chtěl bych, aby tady vznikly tři pracovní skupiny, a sice pracovní skupina Český diplomatář, která by měla na starosti přípravu edice CDB, pak pracovní skupina Regesta Imperii, která by ve spolupráci s partnerskými institucemi v Rakousku a Německu pokračovala ve vydávaní regestů císaře Zikmunda. Třetím by byla pracovní skupina pro novověkou diplomatiku a správu, která by se zabývala především vývojem úřadů a jejich písemnostmi na Moravě v raném novověku.

Toto by byla taková tři stěžejní pracoviště, která by měla vždy jasně definované úkoly, cíl, kterého chtějí dosáhnout, a pokud možno základní finanční podporu od fakulty a ústavu; k tomu by si však musela získávat různé grantové projekty.

Prečo ste vybrali práve tieto oblasti?

Mgr. Petr Elbel, Ph.D.: Jsou to tři oblasti, které se tady na ústavu dělají nejintenzivněji a mají, myslím, největší potenciál. Čtvrtou by určitě mohla být edice Husových spisů, ale tam se domnívám, že ona spíše patři na Ústav klasických studií, kde je také v současnosti tento projekt ukotvený. Dále jsme s kolegy mluvili např. o možnosti zaměřit se do budoucna více na městské knihy. Máme tady např. nadějnou doktorandku, kolegyni Mgr. Ivanu Musilovou, která se touto problematikou zabývá a spolupracuje s projektem Libri civitatis – společnou iniciativou několika českých archivů a vědeckých pracovišť; čili vidím do budoucna možnost, že v rámci studia městských knih by se tady mohlo etablovat taky nějaké pracoviště. To je ale zatím otázka vzdálenější budoucnosti, jako nejaktuálnější úkoly bych viděl vybudování zmíněných tři pracovišť.

Vaše pôsobenie v zahraničí Vás určite ovplyvnilo. Skúste popísať v čom je to dobrá skúsenosť. Možno našich študentov Vaša odpoveď motivuje vycestovať.

Mgr. Petr Elbel, Ph.D.: Tak určitě mi to dalo řadu věcí. Začnu rovinou více osobní. Myslím si, že zejména pro mladého člověka je dobré se konfrontovat s nějakou takovou výzvou, pokusit se uspět v zahraničním prostředí. Člověku to pomůže v tom, že pak různé problémy tady v České republice už mu nepřijdou tak velké, protože byl zpravidla v zahraničí – hlavně na začátku – nucen řešit problémy větší.

Dalším aspektem je, že když člověk působí konkrétně v Rakousku, tak tam teprve pochopí řadu věcí i ohledně České republiky, protože to naše společné historické dědictví, těch několik staletí, co jsme tvořili společný stát a kulturní prostor, nás natolik sblížilo, že Rakušané jsou nám Čechům v mnohém podobní, i když v některých ohledech jsou zase odlišní. Já jsem třeba mnoho našich českých specifik pochopil právě při pohledu z Rakouska. Takovým oblíbeným věčným tématem u nás je třeba česká byrokracie, ale mohu potvrdit, že v Rakousku je stejná nebo někdy ještě větší byrokracie, což asi opravdu patří k jakémusi hlubokému dědictví, které si s sebou neseme jako země bývalé Habsburské monarchie. Proto si myslím, že je to věc, kterou asi nemůžeme tak snadno změnit, protože má příliš hluboké historické kořeny.

Třetí věc, kterou bych tady rád zmínil, se již týká přímo našich oborů. Je zajímavé zabývat se vědeckým oborem, který jste vystudovali, v jiném jazyce a to na úrovni, že nejenom čtete odbornou literaturu, ale i píšete články, přednášíte, diskutujete. Je to přínosné v tom, že musíte zvládnout terminologii daného oboru v podstatě na stejné úrovni i v dalším jazyce, a to je velmi obohacující. Najednou třeba zjistíte, že určité termíny, které se vám v češtině moc nelíbily, mají nějaký trefný ekvivalent v němčině nebo jiném jazyce; řada věcí vám tak začne dávat hlubší smysl.

Platí to ale i o jiných věcech, než je odborná terminologie. Třeba česká historiografie interpretuje a vysvětluje  různé procesy ve středověkých českých dějinách určitým způsobem. Často to jsou interpretace, které mají dost hluboké historické kořeny, a pak už mnohdy žily svým vlastním životem a nebylo při nich dostatečně přihlíženo k vývoji v jiných zemích. Je proto zajímavé, když začnete stejnou dobu či stejnou problematiku studovat z perspektivy jiné země, např. právě Rakouska.