Se svou oční vadou bych zřejmě ve středověku byl slepý, zveril sa Mgr. Petr Elbel, Ph.D.

elbel3

Jeho poverenie vedením ústavu pomocných vied historických a archívnictva vyvolalo vlnu prekvapenia a obáv. Chodbami sa šíril strach z neznámeho a zo zmien, ktoré prinesie. Aj preto sme sa rozhodli predstaviť vám nového vedúceho ústavu trošku bližšie.

.

Prečo ste sa rozhodli pre štúdium histórie?

Mgr. Petr Elbel, Ph.D.: Můj zájem o historii začal už někdy v dětských letech. Nejprve jsem se věnoval četbě populárních historických románů Waltera Scotta apod., pak na gymnáziu jsem si se zájmem přečetl Toulky českou minulostí a ty mě podnítily ke studiu odborné literatury. Už někdy v druhém ročníku gymnázia jsem si s velkým zájmem přečetl Spěváčkova Václava IV. a fascinovalo mě, že historii 14. století lze studovat do takových detailů a že existuje takové množství písemných pramenů, které se týkají třeba říšských sněmů, které Václav IV. svolal. Už tehdy mě tak přitahovala problematika pozdně středověkých dějin Čech a Svaté říše římské národa německého, osudy Lucemburské dynastie v Čechách a v Evropě. Čili v průběhu studia na gymnáziu jsem se stále více zaměřoval tímto směrem, a postupně bylo jasné, že chci studovat nějakou formou historii. Hlásil jsem se na různé univerzity, kde jsem historii mohl studovat v kombinaci s různými obory. Nakonec se mi zdálo – po přečtení Vademeca pomocných věd historických ‒, že asi nejlepší bude kombinace historie s pomocnými vědami.

Aký bol počas štúdia Váš obľúbený vyučujúci?

Mgr. Petr Elbel, Ph.D.: Učitel, který mě nejvíc ovlivnil, kterého jsem měl nejraději a u kterého jsem pak psal bakalářskou práci, diplomovou práci a začal jsem pod ním psát i dizertaci, byl profesor Jaroslav Mezník z Historického ústavu. Byl to naprosto excelentní historik, jehož známost ve světe byla poměrně malá jenom kvůli nepřízni osudu, protože v 70. a 80. letech vůbec nesměl působit na univerzitě ani v Akademii věd a jako osoba pronásledovaná tehdejším režimem byl několik let ve vězení. Pak pracoval v továrně, přesto ale nepřestal odborně pracovat a za ta léta si stále udržoval kontakty s oborem, publikoval v samizdatových časopisech anebo pod jménem některých kolegů v běžných historických časopisech. Profesor Mezník byl naprosto vzácný člověk po lidské stránce a znovu musím zopakovat, že jsem ho měl velice rád a velice jsem si ho vážil.

Ktoré predmety z pomocných vied historických boli vašimi obľúbenými?

Mgr. Petr Elbel, Ph.D.: Tak na pomocných vědách historických mě ze všech předmětů nejvíc zajímala diplomatika. Souviselo to s tím, že i na historii jsem se vždycky hodně zabýval listinami a listinným materiálem, ať z církevního prostředí nebo potom z prostředí císařské kanceláře. Druhý obor, který mě během studia velice nadchnul, přestože jsem se mu pak nikdy odborně nevěnoval, byla numismatika, kterou nám přednášel profesor Jiří Sejbal. Pan profesor byl také velký odborník a dokázal o svém oboru nesmírně zajímavě přednášet a studenty do této problematiky vtáhnout.

elbel4

Čo vás teraz na Vašej práci najviac baví?

Mgr. Petr Elbel, Ph.D.: Jednak je to pocit objevování nových pramenů, protože stále nacházím množství Zikmundových listin, třeba v opisech ze 16. století či 17. století, které doposud zřejmě nikdo neměl v ruce. Někdy jde o listiny, které mohou zajímavým způsobem posunout interpretaci Zikmundovy vlády, například jeho politiky vůči husitům a Českému království vůbec. Platí to např. o listu Zikmunda Albrechtovi V. Rakouskému, referujícím o přepadení Zikmundova vojska u Uherského Brodu na podzim 1421, což byla v podstatě zcela neznámá bitva husitských válek, kde moravští páni Petr Stážnický z Kravař a Hašek z Valdštejna se svými družinami přepadli uherské vojsko, které překročilo ve Vlárském průsmyku hranici a postupovalo do Čech v rámci druhé křížové výpravy proti husitům. Tato bitva, která se objevila na základě této maďarskými kolegy objevené listině, významným způsobem objasnila celou Zikmundovu politiku na podzim 1421. Vysvětlila řadu nesrovnalostí, které doposud v historické interpretaci této doby byly.

Jedna rovina je tedy objevování nových pramenů. Druhá, neméně zajímavá, je nové čtení listin, které už byly mnohokrát citovány, ale nikdy nebyly důkladně přečteny; nebyly vytěženy. Tak jsem se např. nedávno znovu podíval na celý soubor listin Zikmunda pro Albrechta Rakouského, které jsou spojeny se zásnubami, a potom se sňatkem mezi Albrechtem a Zikmundovou dcerou Alžbětou. Když si tento soubor listin přečtete a srovnáte je s běžnými listinami tohoto typu, tj. s běžnými smlouvami o budoucím sňatku, zásnubními smlouvami, sňatkovými smlouvami, dědickými smlouvami a podobným listinným materiálem, který je z této doby dochován už v poměrně velkém množství, tak najednou zjistíte, jak jsou tyto smlouvy výjimečné po stránce jejich formuláře, ale především po stránce právních ustanovení, které jsou jejich obsahem. Důkladná četba těchto smluv spojená s jejích edicí vedla k nové interpretaci okolností sňatku mezi Albrechtem a Alžbětou, a pak i okolností spojených s předáním Moravy markraběti Albrechtovi v roce 1423. Řada historiků se bohužel ráda uchyluje k tomu, že prameny už znovu nečte, ale uspokojí se s tím, že převezme hodnocení z jiné práce, což je samozřejmé, když člověk píše syntézy a práce obecnějšího charakteru. Ale vedle toho by samozřejmě měly vznikat analytické práce, které se budou vracet k pramenům a které budou důkladně analyzovat listiny a další prameny.

Třetí rovina je již více diplomatická. Velmi mě zajímá to, jak jsou listiny vystaveny, jakou mají strukturu, jaký mají formulář, jak jsou v nich určité právní skutečnosti vyjádřeny a samozřejmě, co mě zajímá nejvíc, tak to jsou různé odchylky a anomálie, či třeba různé nejasnosti a chyby v listinách.

No a určitě mě baví i ta rovina čtvrtá, kterou se zabývám primárně, a to je tvorba regestů, tedy moderních náhradních regestů, což je do značné míry tvůrčí práce. Přestože máme v rámci Regest Imperii pro tvorbu těchto regestů poměrně obsáhlá pravidla, tak vždycky stojí editor před jedinečným úkolem vystihnout věcný obsah listiny ve všech detailech a zároveň pokud možno respektovat i formální stránku listiny.

Okrem vedeckej činnosti pôsobíte na ústave aj ako pedagóg. Na aké Vaše predmety sa môžu študenti PVH a archívnictva tešiť?

Mgr. Petr Elbel, Ph.D.: V podzimním semestru budu učit kurz Církevní správa v českých zemích v pozdním středověku a její písemnosti. Ten kurz je dvousemestrální a poměrně zeširoka seznamuje studenty se strukturou a fungováním církevní správy v Českém království a Moravském markrabství ve 14. a 15. století. Pokouším se představit církevní správu na všech úrovních od arcibiskupa resp. sufragánních biskupů až po úroveň farností a filiálních kostelů. Vždycky se pokouším nastínit jak jednotlivé správní mechanismy, tak písemnosti, které při nich vznikaly, takže v semináři analyzujeme například úřední knihy pražské arcibiskupské kurie – generálních vikářů a oficiálů, fragmenty podobných knih z olomoucké diecéze, čteme vizitační protokoly a různé další typy pragmatických písemností, vzniklých na různých stupních církevní správy.

Bude tento kurz otvorený aj študentom iných odborov?

Mgr. Petr Elbel, Ph.D.: Kurz byl v minulosti realizován na historii a i teď bude otevřen také studentům historie. Kurz je totiž koncipován tak, že je spojen i s rovinou obecně historickou. Studenti tam taky ve svých referátech představují různé oblasti historického výzkumu, které lze na základě písemností církevní správy studovat. Studenty mnohdy překvapí, o jak širokou paletu dějin společnosti, každodennosti a kultury se jedná.

Toto je jediný predmet, ktorý budete vyučovať?

Mgr. Petr Elbel, Ph.D.: Druhý předmět jsem vypsal ještě dodatečně a bude to také výběrový seminář, věnovaný osobnosti Kašpara Šlika z Chebu, kancléře a politika 15. století. Jedná se o velice zajímavou osobnost, která je spojena také s falzátorskou činností. Kurz bude věnovaný jak činnosti Šlika jako kancléře, chodu Zikmundovy kanceláře a problematice vzniku Šlikových falz, tak bude mít i obecně historickou rovinu – to znamená Šlik jako politik a povýšenec, jako osoba, která pronikla z měšťanského prostředí až do panského stavu a usilovala dokonce o průnik do říšského hraběcího stavu, tedy alespoň pro své potomky.

Čitateľov by možno zaujímali informácie o Vás, ktoré sa priamo školy a práce netýkajú. Predstavenie sa skôr z tej osobnej stránky. Napríklad aké sú Vaše koníčky?

Mgr. Petr Elbel, Ph.D.: Kromě práce mám taky rodinu, máme dvě děti, takže na koníčky mnoho času nezbývá. Jedním je ale určitě pěší turistika, což je taková činnost, ke které se snažím vést i děti, takže je to taková rodinná forma trávení společného času.

Akú hudbu rád počúvate?

Mgr. Petr Elbel, Ph.D.: Tak hlavně vážnou hudbu, kde mám docela širokou oblast zájmu. Obzvlášť oblíbeným je Leoš Janáček, zbožňuji jeho složitou a rafinovanou harmonii. Jinak mám rád hudbu klasickou: Mozarta, Beethovena nebo českou hudební emigraci 18. století; ale jak říkám, těch oblastí je mnoho…

Máte teraz rozčítanú nejakú knihu?

Mgr. Petr Elbel, Ph.D.: Tak musím se přiznat, že teď zrovna žádnou rozečtenu nemám, ale v posledním roce jsem propadl Lodgeovým románům z akademického prostředí, kterých jsem přečetl několik. Je to vtipné vystižení problémů akademického prostředí v oblasti humanitních věd, a to velmi zábavnou formou. Zároveň je to velmi kvalitní literatura, protože Lodge vedle toho, že je spisovatelem, je i profesorem dějin britské literatury a na svých románech si po jazykové a formální stránce velmi vyhrál.

Aký je Váš obľúbený film?

Mgr. Petr Elbel, Ph.D.: Tak teď nevím, co bych tak rychle řekl, musím se přiznat, že …

Nesledujete filmy?

Mgr. Petr Elbel, Ph.D.: Právě, že spíše hodně. Musím říct, že asi nejraději mám filmy, které jsou inspirované středověkem jako je Annaudovo Jméno růže, nebo Bergmanova Sedmá pečeť a tento typ filmů.

Neiritujú Vás ako historika v historických filmoch nejasnosti niekedy až výmysly?

Mgr. Petr Elbel, Ph.D.:  Ano, ale takové ty tuctové historické velkofilmy, ty já moc v lásce nemám. Mám spíš rád artfilmy zasazené do středověku, jejichž poselství je často i hodně moderní. Samozřejmě však ocením, když si režisér dal tu práci a středověké prostředí se pokusil zachytit věrně, jako třeba zmíněný Annaud ve Jménu růže nebo náš Vláčil v Markétě Lazarově a Údolí včel.

Aké je vaše obľúbené jedlo?

Mgr. Petr Elbel, Ph.D.: Mám rád italskou kuchyni.

Kde by ste trávil vysnívanú dovolenku?

Mgr. Petr Elbel, Ph.D.: Mám rád Itálii a zrovna teď (rozhovor prebehol v auguste, pozn. aut.) se chystám s rodinou na dovolenou do Itálie, kde teda samozřejmě – vzhledem k tomu, že máme malé děti -, to z větší části bude o koupání a podobných radovánkách. Ale přesto máme v plánu, že se podíváme na určitá místa poblíž, kde jsme ještě nikdy nebyli; většinou se děti dají nějakým způsobem – na zmrzlinu nebo podobně – přemluvit, aby se zúčastnily i výletu po památkách.

A nejaká exotická destinácia Vás neláka alebo ste skôr Európan?

Mgr. Petr Elbel, Ph.D.: Tak jsem spíš Evropan, ale pokud bych někdy opravdu měl ty peníze a možnost, tak bych se třeba rád podíval do Argentiny nebo Chile, do jižní Ameriky – to by mě lákalo.

Ako historik možno máte historické obdobie, ktoré Vás láka tak, že by ste si vedeli predstaviť život v ňom?

Mgr. Petr Elbel, Ph.D.: No myslím, že bych zůstal v současnosti už proto, že se svou oční vadou bych zřejmě ve středověku byl slepý, i když mi jeden kolega tvrdil, že bych možná ve středověku neviděl zase tak špatně, protože středověký člověk až tak moc nečetl, takže těch očních vad nebylo tolik, jako dneska. Myslím si však, že celkově pro nás, lidi 21. století, není život v předmoderní době moc představitelný. Náš současný komfort za tehdejší tvrdost a chudobu bychom asi těžko vyměnili.

My Vám, aj v mene študentov, za rozhovor veľmi pekne ďakujeme a na záver by sme Vás poprosili o pár viet, ktoré by ste študentom rád odkázal.

Mgr. Petr Elbel, Ph.D.: Tak určitě bych se velmi přimlouval za to, aby si studenti uvědomili nutnost studia jazyků. Já sám jsem za studia těm jazykům nedal až tolik, kolik bych si dnes přál. Dneska už na to nemám čas, jakmile je člověk zavalen pracovními povinnostmi, tak už na další jazykové vzdělávání mnoho času nezbývá. Studenti pomocných věd historických a archivnictví musí mít kromě dobré angličtiny taky perfektní němčinu a latinu a velmi bych se přimlouval za to, aby ve volném čase studovali ještě další jazyky, například románské jazyky nebo maďarštinu, která je důležitá pro naše středoevropské prostředí. Jsou to věci, na které teď v době studia máte ještě čas a máte taky na univerzitě řadu možností studovat jazyky zdarma!

2 komentáře u „Se svou oční vadou bych zřejmě ve středověku byl slepý, zveril sa Mgr. Petr Elbel, Ph.D.

Napsat komentář