2SABINA KUBIZŇÁKOVÁ
Archivnictví, FF MU

Typ zahraničního programu: pracovná stáž, Erasmus+
Hostující instituce: Tiroler Landesarchiv
Trvání: srpen – září 2016

Cíle pobytu:

  1. Zvládnout základní kompetence v historických archivech, tzn. čtení latinských a německých dokumentů (13.-20. stol.),
  2. zpracovávat různé typy historických dokumentů: vytváření regestů listin arcivévody Ferdinanda II. (16. stol.), pořádání fondu arcivévody Evžena (19./20. stol.),
  3. rozpoznat smysl a význam záznamů historických dokumentů: vytváření archivního inventáře,
  4. užívání databáze v historickém archivu: práce s archivním informačním systémem Tyrolského zemského archivu „SCOPE“,
  5. práce v restaurační dílně.

Osobní zkušenost:
Zahraniční stáž je dle mého názoru pro každého studenta velmi užitečná. Prohlubuje znalosti cizího jazyka, pomáhá studentovi přiblížit aplikaci teorie do praxe a v neposlední řadě zvyšuje šanci získat zajímavé zaměstnání.

Z těchto důvodů jsem se rozhodla zažádat o stipendium na zahraniční stáž programu „Erasmus + praxe“. Má cesta zprvu nebyla zrovna jednoduchá, jelikož mě značně limitovala znalost německého jazyka, která byla v prvním semestru magisterského cyklu na úrovni začátečníka. Už v této době jsem se ale rozhodla na němčině zapracovat a zvládnout předmět „Německý jazyk pro akademické a odborné účely II“, který má deklarovanou úroveň B2. Úspěšně jsem ho ale nakonec zvládla a získala stipendium na dvouměsíční stáž do Innsbrucku.

Innsbruck jsem si vybrala záměrně, jelikož mám velmi ráda hory a také mě lákala představa poznat  kulturu Tirolska. Dalším podstatným důvodem bylo i to, že jsem na stáž chtěla odjet sama. Nejednou jsem se totiž přesvědčila o tom, že je pro mě značně výhodné spoléhat se pouze sama na sebe. Mnohokrát se mi totiž v cizině stávalo, že jsem se při přítomnosti někoho známého, byť dobrého přítele z České republiky, jakoby uzavřela a podvědomě na něho spoléhala. Má iniciativa vždy poklesla a neměla jsem důvod se nijak namáhat a lámat si hlavu nad běžnými věcmi jako například objednat si kávu. Po těchto stále se opakujících situacích jsem se rozhodla vyjít trochu z komfortu, „hecnout se“ a začít být samostatnou myslící osobou bez závislosti na druhých.

panorámaJasnou volbou pro mě bylo sehnat si i ubytování s rodilými mluvčími. Na internetu jsem si vyhledala webové stránky na poptávku a nabídku ubytování v Innsbrucku v tzv. Wohngemeinschaft. Tam jsem si našla inzerát, ve kterém za sebe jedna studentka sháněla náhradu na letní prázdniny do bytu se dvěma Rakušankami. Shánění volného pokoje v tomto období nebylo nijak náročné, jelikož mnoho studentů odjíždělo na prázdniny jinam a shánělo za sebe právě dočasnou náhradu. Celé bydlení bylo nad mé očekávání. Byt měl dva balkóny, obývací pokoj s velikým gaučem a stolem pro šest osob. Součástí bytu byly i tři samostatné pokoje, v  jednom z nichž jsem pobývala. Spolubydlící byly velmi pečlivé, sportovně aktivní a dodržovaly zásady zdravého životního stylu, přesně podle mého gusta.

Celá praxe v archivu mě neskonale mile překvapila. Všichni zaměstnanci se ke mně chovali velmi přátelsky a se vším mi pomáhali. Velice pozitivní bylo také to, že v archivu pracovalo celkem hodně mladých lidí, se kterými jsem se velmi rychle spřátelila. Vzali mě bez jakýkoliv problémů mezi sebe a celkem často jsme po práci nebo o víkendu něco společného podnikli.

Během celého pobytu se o mě starala Dr. Gertraud Zeidl (zaměstnankyně archivu), která mi se vším pomáhala a dohlížela na mou odvedenou práci. Když jsem si s čímkoliv nevěděla rady, zvedla jsem telefon, zavolala jí a ona mi vždy přispěchala na pomoc. Velmi si její pomoci vážím a jsem skutečně ráda, že jsem ji mohla potkat. Naučila mě mnoho archivních pojmů, ukázala mi funkci tirolského archivního programu „Scope“, zasvětila mě do chodu archivu, vysvětlila mi princip třídění archiválií a mnoho dalšího.

Výjezd do Rakouska je podporován stipendiem ve výši 600Eur na měsíc. Do Innsbrucku jsem odjížděla s tím, že mi tato podpora nejspíš stačit nebude. K mému milému překvapení mi tato částka ale bohatě vystačila. Celkem hodně peněz se mi např. podařilo ušetřit tím, že jsem si dovezla vlastní jízdní kolo a neplatila tedy za místní hromadnou dopravu. Denně jsem si vařila a nějaké základní potraviny jsem si na začátku pobytu přivezla z České republiky.

Většina studentů má strach, že nezvládne běžnou komunikaci v cizím jazyce. Mohu potvrdit, že toto byl také můj „bubák“. První týden je člověk zmatený a vyplašený ze všeho nového, poté se vše ale poměrně rychle mění k lepšímu. Rakušané jsou velmi přátelští, shovívaví a velmi si cení každého, kdo se učí jejich mateřštinu. Někdy je však na škodu, že vám mile přikyvují i na úplnou blbost, kterou řeknete. :)

Dodnes vzpomínám na celé ty dva měsíce s nadšením a troufám si dokonce říct, že se mi nechtělo tak milé prostředí vůbec opouštět. Velmi mě mrzí, že tato praxe netrvala déle.

Závěrem bych ještě chtěla poděkovat Mgr. Petru Elbelovi, Ph.D., jelikož mi s velkou ochotou pomohl s administrativními záležitostmi a přesvědčil mě o tom, že je pro mne stáž vhodná.

Pokud patříte mezi studenty, kteří stále váhají zda vyjet či ne, pak určitě neváhejte a odjeďte! Vyjděte z komfortu a udělejte něco víc než ostatní :) 

*všetky fotografie sú zo súkromného albumu autorky a zverejnené s jej súhlasom.