Krótki czas

Kristýna Kalendová – Od února do června jsem se rozhodla věnovat svůj čas studiu na univerzitě ve Wrocławi. Mnozí jistě tuší, že se nachází v Dolnoslezském vejvodství a je druhou nejstarší univerzitou v Polsku. První univerzitní budova byla natolik důležitá, že jí musel ustoupit hrad, který původně stával na jejím místě.

Před začátkem semestru jsem absolvovala čtrnácti denní kurz konverzace v polštině, ze kterého jsem si odnesla spoustu cenných rad a pohledů na polskou kulturu, kuchyni a na dnešní podobu města. Tímto příspěvkem bych se s vámi o tuto zkušenost ráda podělila, tak jako se svými kamarády, kteří si už na mě našli chvilku, abych je po městě mohla provést a sdílet s nimi kousek z toho, čím teď žiji.

Centrum města s Ratuší.

Co se mi na Vratislavi líbí, je především píle a úsilí Poláků, které věnovali obnově jeho vzezření. Z dobových snímků je zřejmé, že po druhé světové válce, kdy bylo město bombardováno Rudou armádou, místní kostely a domy povstaly z popela. Jedním příkladem za všechny je kostel sv. Máří Magdalény, který přišel díky výbuchu o část levé věže, se kterou se zřítil i zvon, jenž v minulosti zvonil na poslední cestě popravovaným odsouzencům na městském Rynku. Věže byly obnoveny spolu s můstkem, který je propojuje a odkud je opravdu nádherný výhled.

Pohled z bastionu přes řeku Odru.

Město je především v historii známo jako místo biskupů. Povýšeno bylo v roce 1000, poté co Hnězdno získalo status arcibiskupství. Na levém břehu Odry je celý komplex církevních budov, počínaje katedrálou, sídlem biskupa a nechybí tu ani archiv. V katedrále sv. Jana Křtitele se nachází mnoho krásných vitráží a je též místem odpočinku významných osobností, uveďme alespoň vratislavského biskupa Jošta II. z Rožmberka, syna Oldřicha II. z Rožmberka. Pro mě zajímavým elementem je též kostel sv. Kříže, ve kterém se v prostorách sklepu nachází kostel sv. Bartoloměje.

Nemůžu opominout, že Vratislav byla v minulosti pevnostním městem. I tato skutečnost dotváří celkový ráz outfitu. Rozjímat tak můžete na promenádě, které byla vytvořena po zboření fortifikace v roce 1813. Nedaleko torza bastionu a zátoky gondol se nachází též Národní muzeum s krásnou sbírkou třídílných oltářů ze 14. století a s další piekną sztuką. Muzeum má své dveře dokořán každou sobotu s volným vstupem. Nachází se zde též oddělení s polským úměním z 18. a 20. století, kde visí obraz, u kterého mě napadla otázka, zda bylo možné na venkově spatřit takovýto výjev na počátku 19. století či šlo pouze o autorovu fantazii? 

Stanisław Dębicki – Kąpiel w Prucie

Nezůstalo však jen u Vratislavi. Na svůj první výlet jsem se vydala vlakem do 160 km vzdáleného již zmiňovaného Hnězdna. Výhodou pro cestování po Polsku je samozřejmě polská studentská karta, která cestovní výlohy snížila o cca 30 %. Gniezdno je jedno z nejstarších polských měst, kde se kromě relikviáře sv. Vojtěcha nachází též tzv. Hnězdenské dveře s výjevy života řečeného světce. Zde zmíním též knížete Břetislava I., který získal pravé ostatky sv. Vojtěcha, které jsou uloženy v pražské katedrále, tedy ani v Cáchách a ani v Hnězdně.


Stánek s koblihami na ulici Kuźnicza

Nakonec vzpomenu polskou kuchyni. Kdo by myslel na pirogy či boršč, je na omylu. Neoslovili mě ani golabki, místo toho jsem si našla zálibu v koblihách (polsky pączek)! Nečekejte chudé koblihy, které se spokojí s neoriginalitou! Můžete tu ochutnat všechny možné příchutě: růži, vaječný likér, nejrůznější ovocné marmelády, slaný karamel, pomeranč s chilli, bueno, rafaelo či nutelu. A to vše za velmi milou cenu 3 zł, jeden zlatý je 6 českých korun. Na tlustý čtvrtek se stáli dlouhé fronty na tuto laskominu, neboť se jich dle tradice musí sníst opravdu dużo.