Vratislav – začátek dobrodružství

Studentské kolej – Ołówek i Kredka

Michaela Balá – Byl začátek února a já jedu čerstvě zasněženou krajinou za
novou zkušeností – půl roční pobyt na Erasmu ve Vratislavi. Čím vice jsem se blížila k hlavnímu autobusovému nádraží, tím více mi v hlavě vyskakovaly myšlenky na to, jestli Erasmus byl správné rozhodnutí. Jak se mi tu bude líbit, jak budu zvládat výuku v cizím jazyce a to nejdůležitější, jaká bude moje nová spolubydlící. Naštěstí hned jak jsem dorazila na studentskou kolej a poznala mojí spolubydlící, tak se všechny obavy začaly rozpouštět. Je to  milá a upovídaná Italka kousek od Neapoli. Jak den plynul a blížil se večer a my jsme se začínali seznamovat, tak jsem věděla, že tahle spolubydlící je výhra a to hned přineslo klidnější spaní, před další výzvou – dvou týdenní intenzivní kurz Polštiny.

Během první hodiny jsem hned zjistila, že Polština a Čeština si jsou celkem podobný a při dostatečném soustředění není zas až tak velký problém polštině porozumět. Takže druhý den Erasmu a druhá výhra. Jak ubíhaly první dny, tak jsem začala navazovat nová přátelství s dalšími účastníky Erasmu. Překvapilo mě, jak velká rozmanitost národností se tu nachází, není problém narazit na Američany, Jihokorejce, Francouze, Angličany, Řeky, a tak bych mohla postupně vyjmenovat snad všechny země co člověk najde na glóbusu. Při dotazu proč si vybrali zrovna Polskou Vratislav, tak mi většina řekla, že jednak je Vratislav hezké město a pak, že dostat se na Erasmus do Polska je daleko jednodušší než například do turisticky žádaného Španělska, a pak taky že zde člověk může poznat kulturu východní Evropy, která je pro cizince velmi neobvyklá a tím i zajímavá.

V rámci seznamování mezi ostatními, dříve jen spolužáky a spolubydlícími, dnes už kamarády, jsme v rámci přiblížení našich kultur začali pořádat na koleji večeře, kdy pokaždé někdo připraví typické jídlo pro stát, ve kterém žije. Za těch pár týdnů jsem již stihla ochutnat německý bramborový, do kterého přidávají pro nás neobvyklé jablka, turecké masové kuličky zvané köfte se salátem kisir a samozřejmě nemohli ani chybět tradiční polské pirohy.

Po úvodních čtrnácti dnech seznamování s novým městem nastal čas vyrazit do školy. Příjemné zjištění nastalo, když jsem dorazila na historický institut a zjistila jsem, že se nachází kousek od centra a tudíž je to všude kousek. Institut je v historické budově, která teď prochází rekonstrukcí, takže dostat se do některých učeben připomíná spíše procházku labyrintem než školou. Pak přišlo na řadu zapisování předmětů. Vůbec to neprobíhá jako na naší univerzitě. Zde během prvních dvou týdnů studenti navštěvují libovolně zvolené kurzy, aby viděli jestli tam chtějí chodit či ne, následně vybrané kurzy si sami nezapisují, ale zapíše jim je učitel během semestru. Velice mě to zaskočila a měla jsem stále dojem, jako kdybych na něco zapomněla, tím že jsem si nic nezapsala v systému.

Také jsme se dozvěděli o organizaci ESN (Erasmus Student Network), která pro studenty na Erasmu pořádá různé akce a výlety například návštěvy muzeí, karaoke večer, výlety po Polsku i výlety do okolních zemí. Mají i svojí slevovou kartu, kterou když js zařídíte, tak můžete využívat slevy na dopravu autobusy Flixbus, nebo letecké společnosti Ryanair. Také máte slevy na výlety pořádané ESN. Založení kartičky stojí asi 200 korun, ale určitě se to vyplatí.